Přeskočit na obsah

Historie kaplí v Nesovicích

V Nesovicích se nacházejí hned tři kaple. Svatého Jana Nepomuckého (1936), kaplička sv. Antonína v podzámčí (přestavěna ze zvonice roku 1912) a ještě jedna malá Panny Marie v místní části Letošov (1921). Nejznámější je ta prvně jmenovaná. Je z nich největší a snad proto, že se nachází na „návsi“ je jednou z dominant vesnice. Ty zbylé dvě jsou malinké (ale o to útulnější), a proto, že jsou v „anektovaných“ částech Nesovic, jsou opomíjeny. Informací o nich moc nenajdeme. Zaměřím se proto na představení svatých, kterým jsou zasvěceny.

Sv. Jan Nepomucký pocházel z jihozápadních Čech. Ztělesnil v sobě ideál znalce Božích tajemství, který pilným studiem a kázní usiloval o mravní dokonalost. V úřadě generálního vikáře věrně plnil povinnosti, hájil práva církve a její svobodu proti zvůli krále Václava IV. a zakusil za to od něj mnohá bezpráví. Když po velkém trýznění a mučení pro svou věrnost povolání i mlčenlivost dodýchal, byl z Karlova mostu vhozen do řeky Vltavy.

Narodil se v Pomuku poblíž Plzně kolem roku 1345 jako syn soudce, dle některých historiků se jednalo o starostu Pomuku. První vzdělání se mu dostalo v blízkém cisterciáckém klášteře a pak studoval na pražské Karlově universitě.

V roce 1380 přijal kněžské svěcení a z generálního vikariátu odešel působit jako farář kostela sv. Havla na Starém městě. Současně pokračoval ve studiu církevního práva. V letech 1382-1387 studoval práva na universitě v Padově a dosáhl tam doktorátu. Po návratu do Prahy se stal kanovníkem kostela sv. Egidia (Jiljí) a později i vyšehradské kapituly.

V té době se zhoršoval vztah mezi králem Václavem IV., který byl synem císaře Karla IV. a pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Václav IV. měl slabší morálku a podléhal náladám a intrikám bezcharakterních oblíbenců. Kvůli nim porušoval křesťanské zásady i církevní předpisy, zatímco Jan z Jenštejna byl horlivý a církvi oddaný, usiloval odstraňovat právní nedostatky a bylo-li třeba vystupoval i proti králi.

Václav IV. se rozhodl omezit arcibiskupovu moc zřízením nového biskupství, které se snažil v Římě prosadit a dostat tam na další stolec jemu vyhovujícího preláta. Za sídlo budoucího biskupství si vybral benediktinský klášter v Kladrubech, který chtěl s blížící se smrtí opata Racka zrušit, aby jeho majetek finančně zajistil nové biskupství. Když však počátkem roku 1393 opat zemřel, král Václav, užívaje si se svými milci kratochvíle na hradě Žebráku, se o tom nedozvěděl. A mniši si pospíšili se zvolením nového opata Olena a arcibiskup ohlásil lhůtu ke vznesení možných námitek. Ve vymezené době žádné podány nebyly a tak už 10. 3. za přítomnosti svědků generální vikář Jan ve své kanceláři na arcibiskupském dvoře volbu potvrdil a tím byl zmařen plán krále.

Ten, když se to dozvěděl, zuřil a veřejně vyhrožoval smrtí zejména úředníkům arcibiskupa. Dne 19. 3. hledali už královi i arcibiskupovi rádci při společném setkání řešení situace. Když se sešli s králem, s jeho rádci a ozbrojenci, arcibiskup krále požádal, aby nevěřil falešným zprávám namířeným proti královské vládě. Král začal nadávat a nařídil zatknutí nejbližších čtyř arcibiskupových spolupracovníků (včetně Jana), tím schůzka skončila. Zbrojnoši odvedli zajatce k výslechu na staroměstskou radnici a do mučírny soudního domu (č.p. 404 na rohu Můstku a Rytířské ul.).

Arcibiskupův vikář Jan utrpěl rány pěstí a kopance, vedené velkou silou do obličeje, až nakonec došlo ke krvácení a k šoku. Rozsah zranění vedl ke smrti před shozením do Vltavy. Tomu odpovídá i čas objevení jeho těla na hladině. Dne 20. 3. kolem 21. hodiny byl vhozen Jan do Vltavy a jeho tělo vyplavalo 17.dubna, kdy ho rybáři uviděli v řece s pěti světly, hvězdám podobnými, kolem hlavy. Odtud jeho hvězdy mezi atributy, které krom P.Marie nemá žádný další světec. Přechodně byl pohřben v blízkém kostele sv. Kříže.

K jeho příjmení Nepomucký se váže zdůvodnění, že chybným čtením latinského výrazu „DE POMUK“ (Pomucký) se utvořilo „NEPOMUK“ (Nepomucký).

Jan Nepomucký byl blahořečen Inocencem XIII. 31. 5. 1721 a kanonizován 19. 3. 1729 Benediktem XIII.

Je patronem kněží, zpovědníků, lodníků, vorařů, mlynářů; vzýván za mlčenlivost, proti nebezpečí vody, za ochranu mostů.

Jeho atributy jsou: hvězdy kolem hlavy, jazyk, kněz, kotva, kříž, most, palma, ryba, řeka